Jednou prý přijela skupinka německých turistů do malé vesničky Galtür, protože v jejich oblíbené destinaci nebyl sníh. Tak se jim tady zalíbilo, že sem začali jezdit pravidelně, s nimi postupně desítky a stovky dalších turistů. Pro chudou horskou obec začal nový život.

Dnes je Galtür klasickým lyžařským střediskem, nicméně stále malým, milým a velice běžkařským. Nacházíme se na hranicích rakouského Tyrolska a Švýcarska. Když přijedete po zhruba šesti a půl hodinách autem od Prahy, cesta tady zkrátka končí.

Pokud byste chtěli nechat auto doma, můžete dojet vlakem asi po osmi a půl hodinách do čtyřicet kilometrů vzdáleného Landecku, který údolí otevírá. Z Landecku si můžete vzít autobus, který je pro turisty zdarma. Minete ještě známější, větší, nablýskanější, ale také dražší a rušnější lyžařské středisko Ischgl.

Vyrazit také můžete na divokou procházku na sněžnicích. Chvíli jdete po zimní vycházkové cestě, které se v Rakousku označují jako Winterwanderweg, chvíli pak jdete lesem nebo hlubokým sněhem zavátých luk. Se sněžnicemi a průvodcem prošmejdíte i místa, kam byste si jinak sami netroufli. Je to návrat do dětství, kdy jste bezcílně bloudili neznámými místy a objevovali jejich zákoutí jen pro sebe. Zimní Wanderweg a běžkařské stopy jsou často spojené. Část je vyhrazena pro pěší, část má vyříznutou stopu a část uhlazený manšestr. Lidé si tak nepřekáží, tolerují se a zábavu si nakonec užijí všichni. Tak to má být.